Puštíkovití: sovy, které houkají i pískají

Puštík obecný je sova lesů a hnízdí většinou ve stromové dutině. Velká kulatá hlava je bez oušek a tmavohnědé oči lemuje dost jednoduchý závoj. Slavné houkání je ve skutečnosti dvojhlas: samec volá a samice odpovídá. Samice je o 5 % delší a o víc než čtvrtinu těžší.

Sluch má desetkrát citlivější než člověk a v temném lese za zatažené noci dokáže lovit jen podle něj. Déšť mu ale vadí: bubnování kapek přehluší slabé zvuky kořisti a dlouhé deštivé období může skončit hladem. V oku má asi 56 000 tyčinek na čtvereční milimetr a za šera prý vidí 10 až 100krát lépe než my. Starší tvrzení, že vidí v infračerveném světle, se nepotvrdilo.

Výr velký má rozpětí 131 až 188 cm, největší jedinci možná až 2 m. Svrchu je skvrnitě hnědý s černavou kresbou a pérová ouška jsou výrazná. Obývá hlavně hornaté a skalnaté krajiny, často u okraje lesa, křovin, mokřadů nebo pasek. U některých populací bývá samice o něco tmavší než samec. Hnízdem je jen mělký důlek.

Kalous ušatý dává přednost polootevřené krajině, hlavně lesním okrajům. Na rozdíl od mnoha sov není výrazně teritoriální ani přisedlý. Vlastní hnízdo nestaví a obsazuje stará hnízda jiných zvířat, hlavně krkavcovitých. Loví hlavně hraboše; když jich v cyklu ubude, přechází i na ptáky a hmyz.

Kulíšek nejmenší je nejmenší sova Evropy. Samice měří 17,4 až 19 cm, samci 15,2 až 17 cm. Jeho hlas vůbec nepřipomíná houkání: samec opakuje jednotvárnou řadu čistých flétnových tónů zhruba po dvou sekundách, samice zní podobně, jen výš. Nejčilejší bývá kolem rozbřesku a večer před setměním.

Sýček obecný měří kolem 22 cm a je převážně noční. Žije na polích se stromy, na okrajích lesů, ve stepích i polopouštích. Rodové jméno Athene připomíná bohyni Athénu, jejímž symbolem moudrosti byla právě sova; i druhové jméno noctua označovalo sovu zasvěcenou Minervě.