Drozdovití na Linnut
Od kosa za domem po drozdy, kteří k nám přilétají na zimu.
Kos: zobák jako signál
U kosa černého hraje barva zobáku velkou roli. Samec hájící teritorium útočí na makety s oranžovým zobákem prudčeji než na makety se žlutým a nejméně ho dráždí hnědý zobák mladých samců. Samicím je barva zobáku celkem jedno, reagují spíš na lesklejší peří.
Vetřelce samec odhání krátkým během, po kterém zvedne hlavu a pak ji skloní a současně sklopí ocas. Samci z měst častěji přezimují v chladnějších oblastech než venkovští, protože teplejší mikroklima a dostatek potravy jim dovolí začít s hnízděním dřív. Kde je podnebí dost mírné, zůstává pár ve svém okrsku celý rok.
Drozd zpěvný a brávník: zpěv za každého počasí
Drozd zpěvný dostal jméno philomelos z řečtiny, kde znamená milující zpěv. Popsal ho Christian Ludwig Brehm v roce 1831. Staví úhledné hnízdo vymazané blátem a snáší čtyři až pět modrých vajec s tmavými skvrnami. Severští a východoevropští ptáci tráví zimu u Středomoří, v Maghrebu a v Přední Asii.
Drozd brávník zpívá daleko slyšitelně i za deště a větru, odtud jeho staré anglické jméno stormcock, bouřňák. V zimě urputně brání trsy jmelí a jiné plodící stromy jako zásobárnu na horší časy a vyhání od nich ostatní drozdy i brkoslavy. Jmelí z toho má užitek: semena vyloučená trusem na větvích vyklíčí.
Kvíčala, cvrčala a kos horský
Drozd kvíčala hnízdí často v malých koloniích, nejspíš kvůli ochraně před predátory. Mimo hnízdní dobu se sdružuje do velkých hejn, většinou spolu s cvrčalami. V létě jí měkkýše, hmyz a žížaly, v zimě bobule, obilí a semena. Samec zpívá jednoduše a štěbetavě. Ve Velké Británii hnízdí jen velmi vzácně, zato tam ve velkém zimuje.
Drozd cvrčala má rezavé boky a spodní stranu křídel a výrazný krémový proužek nad okem. Ptáci z nejvýchodnější části areálu urazí na zimoviště nejméně 6 500 až 7 000 km. Samec zpívá krátce a pestře a za letu hvízdá. Samec kosa horského je černý s bílým půlměsícem přes prsa. Jídelníček má pestrý: bezobratlé, občas drobné obratlovce a velké množství plodů.