Sova pálená vůbec nehouká. Kdo za tmy čeká klasické „hú“, snadno ji přeslechne, protože se ozývá skřekem. Patří do samostatné čeledi sovovitých a na první pohled ji prozradí světlé peří a obličej ve tvaru srdce. Anglické lidové přezdívky jako „kostelní sova“ nebo „sova duch“ míří na její vzhled, hlas i místa, kde bydlí.
Srdcovitý terč, černé oči a visící nohy
Od hlavy k ocasu má kolem 33–35 cm, rozpětí křídel dosahuje 80–95 cm. Hlava a hřbet jsou šedavě nebo hnědavě mramorované s jemnými černobílými tečkami. Spodina bývá podle poddruhu bílá až rezavě plavá, buď čistá, nebo drobně kropenatá.
Obličejový terč je u většiny poddruhů bílý a oči v něm působí jako dvě šikmé černé štěrbiny. Žádná pérová ouška nečekej.
Letí skoro neslyšně. Jemné zoubky na náběžné hraně letek a třásně na jejich zadním okraji rozbíjejí proud vzduchu, takže křídlo nešumí.
Kdy ji splete i zkušenější pozorovatel
Ve vzduchu ji od sov z čeledi puštíkovitých odliší krátký, skoro rovně utnutý ocas. Let je houpavý a opeřené nohy jí volně visí dolů.
Za tmy tě spíš zmate hlas. Jeden z jejích méně častých zvuků, „kí-jak“, připomíná volání puštíka obecného. A naopak vysoké „jip-jip“ kalouse ušatého zní skoro jako sova pálená. Rozhodne až pohled na ouška a barvu očí.
Skřek, syčení a vrnění místo houkání
Pronikavý skřek jí vynesl v Británii přezdívku „screech owl“, tedy skřekavá sova. Spokojenost dává najevo tichým vrnivým „čirup“.
Na úkrytu vyrušená sova sklopí hlavu a kývá jí ze strany na stranu. Někdy ji natáhne dopředu, svěsí křídla, syčí a cvaká zobákem.
Slyšet je i hlad. Mláďata žadoní tím hlasitěji, čím víc jim kručí v žaludku, a sousto dostane obvykle to nejhlučnější. Kolem tří týdnů věku se z hnízda ozývají zvuky podobné chrápání.
Meze, okraje lesa a pás neposečené trávy
Loví nad otevřenou krajinou: vlhkými loukami, pastvinami, vřesovišti a polní krajinou s mezemi. Nejraději táhne podél okrajů lesů a pásů vysoké trávy u pastvin. Kořist ale nejčastěji vyhlíží z větve nebo sloupku plotu.
Najde ji sluchem i v úplné tmě. Uši má posazené nesouměrně a obličejový terč zvuk soustřeďuje, takže určí směr i výšku zdroje. Ve vlhčích oblastech mírného pásu tvoří přes 90 % jejího jídelníčku drobní savci, hlavně hlodavci.
Na farmách ve východním Polsku v letech 1999–2012 mizela spolu se sýčkem. Hlavní příčinou bylo bourání budov, ve kterých bydlela, a konec chovu hospodářských zvířat.
Dutina ve stromě, nebo kostelní věž
Hnízdí v dutinách: ve stromech, skalních puklinách a stále častěji v kůlnách nebo kostelních věžích, protože dutých stromů ubývá. Žádný materiál nenosí. Samice při sezení stahuje pod sebe rozpadlé vývržky, takže mláďata se líhnou na koberci z chlupů a kůstek.
V Evropě klade většinou mezi březnem a červnem. Sedět začíná hned od prvního vejce a inkubace trvá asi 30 dní, proto může být nejmladší mládě o několik týdnů mladší než nejstarší. V roce s hojností hlodavců stihne pár i dvě hnízdění.
Chceš jí pomoct? Hnízdní budky pod střechou budov dokážou místní populaci znatelně posílit.
Od námluv po první zimu mladých
Nejživěji je u hnízdišť od března do června, kdy páry snášejí a samec samici krmí. V tuhé zimě se sovy v chladnějších krajích schovávají ve stodolách mezi balíky sena. Pro mladé ptáky je podzim a zima nejtěžší: lov se teprve učí a nejčastěji umírají hlady.
Sova pálená v terénu
Fotografie a nahrávka: Wikimedia Commons — Bernard DUPONT from FRANCE (CC BY-SA 2.0) · Tony Hisgett from Birmingham, UK (CC BY 2.0) · unbekannt (CC BY 4.0)
Ouška, nebo srdce v obličeji?
Za soumraku u polního remízku můžeš potkat i kalouse. Postava i hlas se ale liší víc, než by se zdálo.
Kalous ušatý
Má vztyčená pérová ouška blízko středu hlavy, oranžové oči a tělo hustě čárkované tmavými podélnými proužky. Samec se ozývá hlubokým „hú“ opakovaným po několika sekundách, tedy houká, což sova pálená nedělá.
Otázky od stodoly
Kolika let se sova pálená dožívá ve volné přírodě?
Průměr vychází asi na čtyři roky. Prvního hnízdění se dožije jen zhruba každé třetí mládě. Výjimky existují: jedna sova z anglického Nottinghamshiru byla naživu ještě v 18 letech.
Je pravda, že loví i ve dne?
Ano, ale hlavně v Británii, a to zvlášť po deštivé nebo větrné noci, kdy se jí v noci nedařilo. V jižní Evropě loví skoro výhradně potmě a ty, které se ukážou za světla, napadají ostatní ptáci.
Proč ji tak často srazí auto?
Občas loví nad posečenými krajnicemi silnic a právě tam ji střet s autem zastihne nejsnáz. Mladí ptáci jsou ohroženější než staří.