Hřivnáče většinou nejdřív uslyšíš: jednotvárnou pětislabičnou frázi z koruny stromu nebo ze střechy, odkud má dobrý rozhled. Ze tří evropských holubů rodu Columba je největší. V zahradách a parcích se přitom umí chovat nečekaně důvěřivě.
Na venkově plachý, ve městě krotší než zdivočelí holubi
Kde se loví, drží si hřivnáč odstup. Ve většině evropských zemí patří mezi legální lovnou zvěř. Ve městě je to naopak: na lidi si zvykne víc než zdivočelí holubi a od těch, kterým věří, snese i pohlazení.
Mezi sebou se nešetří. Samci hájí místa k hnízdění i k nocování, hrozí a pronásledují soky, a když to nestačí, vyskočí a buší do nich oběma křídly. Mimo hnízdní dobu se ale sdružuje, často do velmi početných hejn.
Na dospělé číhají krahujec, jestřáb lesní, sokol stěhovavý a kočky. Ve skotském Moray byl hřivnáč dokonce druhou nejčastější kořistí kání, které tam chytaly hlavně dospělé ptáky.
Říkanka o pěti slabikách, která začíná uprostřed
Vrkání je jednotvárné: pět slabik a celá fráze se několikrát zopakuje. V Británii a Irsku si ji lidé pamatují podle říkanky „Take two cows, Teddy“. Řada ovšem nezačíná na začátku fráze, rozjede se uprostřed a uprostřed i skončí.
Starý je i pocit, že hřivnáč naříká. Už Vergilius v Eklogách psal o chraplavých holubech, kteří z vysokých jilmů vedou nekonečný nářek.
K hlasu patří i křídla. Při vzletu hlasitě zaklapají, při svatebním letu pták vystoupá a na sestupu na ztuhlých křídlech práskne jako bičem.
Klíčky, obilí, na podzim žaludy a v zimě pupeny
Většinu jídelníčku tvoří rostliny: kulaté dužnaté listy hvozdíkovitých, hvězdnicovitých a brukvovitých rostlin z polí, zahrad i trávníků. Nejraději má mladé výhonky a semenáčky, dále obilí, piniové oříšky, ovoce a bobule.
Na podzim přidá žaludy a fíky, v zimě pupeny stromů a keřů. Občas sezobne larvy, mravence nebo drobné červy. Bez otevřené vody se neobejde, pije z ní a koupe se v ní.
Kvůli obilí ho zemědělci považují za škůdce. Britská vláda v letech 1953 až 1969 dokonce lovcům hřivnáčů přispívala na náboje.
Dvě bílá vejce na chatrném roštu z větviček
Hnízdo je jednoduchá stavba z větviček na stromě, v lese, v parku i na zahradě. Rád si vybírá stromy u silnic a řek. Hlavní sezóna trvá od dubna do října, při dostatku potravy ale může hnízdit kdykoli během roku.
Rodiče krmí mláďata holubím mlékem, velmi výživnou tekutinou, která se jim v hnízdní době tvoří ve voleti, a mladí rychle tloustnou. Vylétají za 33–34 dní; při vyrušení někteří přežijí, i když hnízdo opustí už ve 20 dnech.
Hnízda vybírají hlavně vrány, sojky a straky, ze savců třeba hranostaj.
Světle žluté oko a bílá skvrna, kterou mladí ještě nemají
Vsedě ho prozradí zelenobílé skvrny po straně krku, v letu bílá na křídle. Jinak je to v podstatě šedý pták s narůžovělou hrudí a bledě žlutým okem.
Mladým bílá skvrna na krku chybí. Objeví se kolem šesti měsíců, zhruba tři měsíce po opuštění hnízda, a plně vybarvená je mezi 6. a 8. měsícem. Mladí mají také šedší zobák a celkově světlejší šedou barvu.
V horkém létě ptákům peří, hlavně na hlavě, znatelně ztmavne.
Hnízda od dubna, mláďata ještě v říjnu
Hlavní hnízdní sezóna trvá od dubna do října. V chladnějších severních a východních částech Evropy hřivnáč táhne, v jižní a západní Evropě zůstává celý rok a bývá hojný.
Holub hřivnáč zblízka i z dálky
Věk, lov a hřivnáč za oceánem
Proč hřivnáč obvykle žije jen pár let, když rekord je přes 19?
Prvním rokem projde asi 52 % mladých, z dospělých přežije každý rok 61 %. Kdo první rok zvládne, žije typicky jen tři roky. Rekord drží pták kroužkovaný v Cambridgeshiru: 19 let a 8,5 měsíce.
Škodí lov hřivnáčům?
Ročně se jich zastřelí miliony, ale na velikost populace to podle dostupných údajů zásadní vliv nemá.
Žije hřivnáč i mimo Evropu?
Areál sahá od Evropy a severozápadní Afriky po západní Čínu, severozápadní Indii a Nepál. Z Ameriky existuje jediný doklad: pták pozorovaný v květnu 2019 v La Romaine v kanadském Québecu.