Kdo zpívá na zahradě a na dvoře

Kos černý zpívá z hřebenů střech, antén a vršků stromů hlavně od března do června, někdy ještě začátkem července. Sloka je hluboká, flétnová a pokaždé trochu jiná. Večer poslouchej ostré „čink-čink“: samec jím zkouší vyhnat jiné kosy, kteří by chtěli přespat v jeho okrsku. Před kočkou varuje opakovaným „pok-pok-pok“.

Červenka obecná patří k ptákům, u nichž zpívá samec i samice, a to v kterékoli roční době. V zimě má každý pták vlastní teritorium a jeho zpěv je smutnější než letní. V hnízdní době spouští samec ranní zpěv asi hodinu před občanským svítáním. Pod pouličními lampami ji občas uslyšíš i v noci.

Sýkora koňadra zvládne až čtyřicet různých hlasových projevů, většinu z nich ale předvádí samec. Tiché „pit“ nebo „čit“ udržuje kontakt, hlasité „tink“ znamená poplach nebo hádku o hranici. Dvoutónový motiv, který připomíná vrzající kolečko, oznamuje, že je místo obsazené. V zimě si ráda bere slunečnici a arašídy, v době hnízdění nosí mláďatům hlavně bílkovinné housenky.

Modřinka je menší: měří 10,5 až 12 cm a váží kolem 11 gramů. Pod krmítkem se houpe hlavou dolů a volá „tý, tý, tý“ nebo vyčítavé „črr“. Když se nad zahradou objeví krahujec nebo káně, varuje pískáním i jiné ptáky, třeba koňadry a červenky.

Domovem rehka domácího byly kdysi skalnaté horské svahy a útesy. Asi od roku 1900 osidluje města a průmyslové areály, kde mu holé zdi nahrazují útesy. Samec zpívá chrastivě a skřípavě, krátké „tik“ slouží jako volání. Hnízdo staví samice ve škvíře zdi nebo na římse.

Drozd zpěvný skládá píseň z krátkých melodických frází a každou hned opakuje. Ulity hlemýžďů rozbíjí o oblíbený kámen, takzvanou kovadlinu, a střepy kolem něj prozradí jeho přítomnost. Holub hřivnáč je s 38 až 44,5 cm větší než doupňák i holub skalní a má bílé skvrny na krku a na křídle.