Sýkora koňadra

Nejznámější je jarní motiv o dvou slabikách, který Angličané přepisují „teacher, teacher“ a přirovnávají ke skřípajícímu kolečku trakaře. Samec jím ohlašuje vlastnictví revíru. Spojení s ostatními drží tichými jednoslabičnými hlásky, při poplachu se ozve hlasité „tink“.

Proč tolik variant? Jedno vysvětlení nese jméno románu Beau Geste, jehož hrdina rozestavil po hradbách mrtvé vojáky, aby obránců vypadalo víc. Pestrý repertoár podobně vytváří dojem, že okolí obývá víc sýkor, než kolik jich tam je. Ať je to jakkoli, samci s bohatší zásobou hlasů bývají dominantní a hnízdí úspěšněji.

Ve městě si všimni ještě jedné věci. Kde je ve vzduchu hodně hlubokého hluku, zpívají koňadry výš než v tichých čtvrtích.

Hlava a krk jsou černé, tváře bílé a hruď citronově žlutá. Od černého bryndáčku až pod ocas běží středem břicha široký černý pruh. Hřbet je zelený s olivovým nádechem, na modrošedém křídle svítí bílá páska.

Samice vypadá podobně, jen je celkově matnější a pruh na břiše má užší, někdy i přerušený. Kvalitnější samice si podle všeho vybírají samce s širším pruhem.

Mezi sýkorami patří koňadra k větším. Menší sýkoru modřinku od ní na první pohled odlišíš podle modrého temene.

Nejčastěji ji najdeš ve světlém listnatém a smíšeném lese, na lesních okrajích a v zahradách a parcích. V hustém, třeba jehličnatém lese se drží spíš pasek a světlin.

Pár zůstává ve svém revíru po celý rok a mladí se od rodičů rozptýlí jen nedaleko. Jen v krutých zimách se ze severu Evropy dají do pohybu hejna až o tisíci ptácích. Jak dobře snáší město, ukazuje anglický Sheffield, kde při půl milionu obyvatel hnízdí odhadem 17 000 koňader.

V létě sbírá z listí hmyz a pavouky a mláďatům nosí hlavně housenky bohaté na bílkoviny. Studie z roku 2007 zjistila, že v jabloňových sadech snížily koňadry škody od housenek až o polovinu.

Když hmyzu ubude, přidává bobule a semena, třeba bukvice a lískové oříšky. Velké sousto si přidrží nohou a buší do něj zobákem, dokud nepovolí; oříšek takhle otevře asi za dvacet minut. U krmítka bere slunečnici, arašídy i zbytky z kuchyně.

Umí i nečekané věci. V Anglii se od roku 1921 naučily prozobávat alobalová víčka lahví s mlékem, které stály přede dveřmi. V roce 2009 je poprvé přistihli, jak v zimě zabíjejí spící netopýry a vyjídají jim mozek.

Hnízdí v dutině, obvykle ve stromě, občas ve zdi nebo ve skále, a ochotně obsadí budku. Vystýlku z rostlinných vláken, trávy, mechu, chlupů, vlny a peří staví samice. Vejce jsou bílá s červenými tečkami.

Na vejcích sedí jen samice a samec ji krmí. Když ji vyrušíš, zasyčí. Mláďata pak krmí oba rodiče a hnízdo opouštějí po 16 až 22 dnech. Hnízda v některých typech budek vybírá strakapoud velký a mladé z druhého hnízdění častěji uloví krahujec.

Koňadra u nás zůstává celý rok, takže žádný měsíc není prázdný. Páry si revíry rozdělují koncem ledna a hájit je začínají na přelomu zimy a jara, proto zpěvu přibývá už v únoru. V Evropě se obvykle hnízdí až po březnu a snášení vajec se řídí tím, kdy je nejvíc housenek.

U krmítka se koňadra často střídá s menšími příbuznými. Rozhoduje barva temene a to, co je vidět na šíji.

Sýkora modřinka

Je drobnější, 10,5–12 cm, a temeno má sytě modré. Bílé tváře lemuje tmavomodrá čára vedená přes oko, šíje, křídla i ocas jsou modré a hřbet žlutozelený.

Sýkora koňadraSýkora modřinka