Lejskovití: červenka, rehci, slavíci a lejsci

Dospělá červenka obecná měří od 12,5 do 14 cm a samec se samicí vypadají stejně. Mladí ptáci jsou celí hnědě kropenatí a červenou hruď ještě nemají. V západní a jižní části areálu je stálá, na severu a východě tažná. V kontinentální Evropě je plašší než na britských ostrovech, protože se tu dřív lovila jako ostatní drobní ptáci. Ráda se drží u divočáků, kteří rozrývají půdu, a sbírá, co vyhrabou.

Rehek domácí je tmavší, samec má sazovitě šedý šat. Rehek zahradní dostal jméno podle oranžovočerveného ocasu, kterým neustále třese; řecké phoenicurus znamená červenoocasý. Dospělí samci obou druhů mají na křídle světlou skvrnu, u rehka zahradního ji někdy mívají i samice.

Slavík obecný je nenápadně hnědý, zato jeho silný zpěv bývá označován za jeden z nejkrásnějších zvuků přírody. Zpívá za světla i po tmě, v noci ale zní nejvíc, protože ostatní ptáci mlčí. Pravidelně po setmění zpívají jen nespárovaní samci, kteří tak lákají samici.

Zpěv za rozbřesku, v hodině před východem slunce, mu podle všeho slouží k obraně teritoria. Ve městech a na jejich okrajích zpívá hlasitěji, aby přehlušil hluk. Anglické nightingale vzniklo ze slov night a galan, tedy zpívat v noci. Ve Velké Británii je na severní hranici rozšíření a jeho areál se tam v posledních letech zmenšuje.

Lejsek šedý je shora šedohnědý a zespodu bělavý, s čárkovaným temenem a hrudí. Zobák má černý, široký a špičatý, typický pro ptáky, kteří loví hmyz ve vzduchu. Rodové jméno Muscicapa znamená latinsky lapač much. Zimuje v Africe a jihozápadní Asii.

Lejsek bělokrký se v hnízdním šatě pozná podle bílého obojku, velké bílé skvrny na křídle a bílého čela. Samice a samci po hnízdění jsou hnědí a od příbuzného lejska černohlavého je někdy skoro nelze rozeznat. Hnízdí od východní Francie po Balkán a Ukrajinu, ostrůvkovitě i na Gotlandu a Ölandu, a zimuje v subsaharské Africe. Bramborníček černohlavý dostal anglické jméno stonechat podle volání, které zní jako ťukání dvou kamínků o sebe.