Výr velký patří k největším sovám světa a jeho hlas tomu odpovídá. Hluboké houkání o frekvenci 250–350 Hz nese daleko a v Německu po něm dostal jméno „Uhu“. Stejně jako ostatní sovy z čeledi puštíkovitých je aktivní hlavně v noci. Chceš-li ho slyšet, vyraz ven v zimě, ne v létě.
Zimní koncerty z nejvyšších vyhlídek
Výr zpívá téměř jen v chladné polovině roku. Od října do prosince houkáním hlídá území, v lednu a únoru jde hlavně o námluvy a obnovu páru. Ve Španělsku se ozýval nejdřív 29 minut po západu slunce a končil nejpozději 55 minut před svítáním.
Samec si na zpěv vybírá nejvyšší body teritoria: skalní věže, holé hřebeny a vrcholy na jeho okrajích. Na každém posedí jen pár minut a přeletí dál. Z vysokého místa doletí hlas dál a sousedé se nemusí potkat v boji.
Při houkání nafukuje bílou skvrnu na hrdle. Sousední samci na ni reagují stejně ostře jako na hlas. Vetřelce vítá velmi hlasitým, hrozivým „húúú“.
Soudkovité tělo, hranatá hlava a oranžový pohled
Postava je mohutná, skoro soudkovitá, hlava hranatá s nápadnými vztyčenými oušky. Duhovka bývá oranžová, u některých evropských ptáků až krvavě rudooranžová. Svrchu je tmavě skvrnitý na plavém podkladu, plavou spodinu kreslí tmavé podélné čárky.
Samice je větší a dorůstá až 75 cm. Samce od ní v terénu podle vzhledu většinou nerozlišíš, jen ouška prý nosí vzpřímeněji.
Za dne ho uvidíš letět obvykle jen tehdy, když ho z úkrytu vyplaší člověk nebo vrány. Letí přímo, mělkými údery křídel střídanými s dlouhým rychlým klouzáním. Vzácně krouží ve stoupavém proudu a pak se plete s kání.
Útesy, rokle a okraj lesa
Nejvíc výrů žije tam, kde útesy a rokle obklopují roztroušené stromy a křoviny. Do zavřeného lesa jako puštík nezalézá, drží se jeho okraje. Kvůli zálibě ve skalách a členitém terénu vystoupá v Alpách až do 2 100 m.
Z jižního Německa se jeho areál táhne skoro souvisle do Česka a na Slovensko. Na pole zalétá tam, kde se hospodaří méně intenzivně a zůstávají úhory a křoviny. Díky noční aktivitě se lidem vyhne lépe než orel skalní.
Hraboši, zajíci a sovy menší než on
Loví hlavně drobné savce, především hlodavce a králíky. Zajíc polní bývá v přirozeném prostředí podle hmotnosti často nejdůležitější kořistí. Bere i ptáky a větší savce, příležitostně plazy, obojživelníky, ryby a velký hmyz.
Mokřady a říční nivy ho lákají kvůli měkké půdě, ve které si hraboši a králíci snadno hloubí nory. Kořist hledá spíš zrakem než sluchem, proto je nejčilejší za šera po západu a před východem slunce.
Na jeho jídelníčku se ocitají i jiné sovy. Pro sovu pálenou je jedním z hlavních nepřátel a vážně ohrožuje i kalouse.
Vejce už koncem zimy, na holé římse
Hnízdo nestaví. Samec samici předvádí několik míst, na každém vyhrabe důlek a ozývá se trhanými tóny a kvokáním; ona si jedno vybere. Většinou jde o skalní římsu, puklinu nebo jeskyni, v lesích i o zem mezi kořeny. Jen výjimečně obsadí staré hnízdo káně nebo orla mořského.
Patří k nejdříve hnízdícím ptákům Evropy a klade už koncem zimy. Ve střední Evropě mívá snůška průměrně necelá dvě vejce. Sedí jen samice, 31–36 dní, a samec jí zatím nosí potravu.
Mladí se ve střední Evropě osamostatní mezi zářím a listopadem.
Kalendář houkání
Výr nikam netáhne a své území obvykle drží celý dospělý život. Pro ucho se ale rok láme na dvě poloviny. Od října do února je slyšet nejvíc, od jara do konce léta se ozývá jen výjimečně.
Výr velký na fotkách
Velikost rozhodne
Ouška a čárkovanou spodinu má i mnohem menší kalous. Krouživého výra zase můžeš z dálky splést s dravcem.
Kalous ušatý
Je štíhlý a výrazně menší, jen 31–40 cm na délku a zhruba 160–435 g. Ouška nosí blíž středu hlavy a obličejový terč má ostře ohraničený. Zimu tráví v hloučcích na společných nocovištích, což přísně teritoriální výr nedělá.
Káně lesní
Denní dravec s kulatou hlavou bez oušek, dlouhý 40–58 cm. V letu ukazuje tmavý zadní okraj křídla a širokou tmavou pásku u konce ocasu, běháky má z velké části neopeřené.
Než vyrazíš na noční poslech
Hrozí od výra u hnízda nebezpečí?
Obvykle ne. Bývá méně útočný než řada jiných sov a spíš se stáhne do bezpečné vzdálenosti. Samice někdy předvádí zranění, aby odlákala pozornost, a zahnaný pták roztáhne křídla do půlkruhu a cvaká zobákem.
Co výry nejčastěji zabíjí?
Dospělý výr přirozené nepřátele nemá. Za většinou úhynů stojí člověk: elektrické vedení, doprava a odstřel. Ve volné přírodě se může dožít až 20 let, rekordní kroužkovaný pták měl 27 let a 9 měsíců.