Co se ozývá mezi kmeny

Strakapoud velký buší do odumřelých stromů, někdy i do sloupů nebo stříšek. Za jedinou sekundu stihne deset až šestnáct úderů, obvykle ve vteřinových dávkách, které rychle opakuje. Bubnují oba ptáci z páru, samec ale mnohem víc, nejčastěji mezi polovinou ledna a vylétnutím mláďat. Jinak se ozývá ostrým „kik“.

Datel černý je zdaleka největší datel Evropy, měří 45 až 55 cm. Živí se hlavně mravenci dřevokazy, které vysekává z odumřelého dřeva. V jeho starých dutinách pak bydlí další druhy. Pronikavé žluté oči a vysoké, jakoby šílené volání z něj v pohádkách udělaly záporáka. Opačný extrém je strakapoud malý, jen 14 až 16,5 cm velký, který hledá larvy v tenkých suchých větvích.

Sojka obecná křičí drsně a chraplavě, hlavně když zahlédne predátora. Napodobí ale i mňoukání káně lesní nebo krákání jestřába, a to tak věrně, že bez pohledu na ptáka nemáš jistotu. Na podzim schovává žaludy, jeden pták jich za rok rozmístí přes tisíc. Žalud dokáže odnést až 20 km daleko, a proto se jí připisuje rychlé šíření dubů na sever po poslední době ledové.

Brhlík lesní se ozývá hlasitým, stále opakovaným „dvit“. Páry drží svá teritoria po celý rok. Po kmeni leze nahoru i hlavou dolů. Hnízdí v dutině, obvykle po strakapoudovi; když je vletový otvor příliš široký, samice ho zúží blátem a často omaže i vnitřek.

Hýl obecný volá tiše, nízce a melancholicky „pjú“. Jeho zpěv, slabé skřípavé štěbetání proložené hvízdnutím, zachytíš jen zblízka. Do velkých hejn se ani v zimě neslučuje, obvykle tedy potkáš pár nebo rodinnou skupinku. Žere hlavně semena a pupeny.

Sýkora uhelníček je dlouhá 10 až 11,5 centimetru. Černou hlavu jí zdobí široká bílá skvrna na zátylku. Zpívá ostré „ifi, ifi, ifi“, podobné koňadře, jenže mnohem rychlejší a výš položené. Nejvíc ho uslyšíš od ledna do června a potom znovu na podzim. Mladí ptáci mají skvrnu v týle a tváře nažloutlé.