Dravci za dne, sovy za tmy

Káně lesní je nejspíš nejpočetnější denní dravec Evropy. Měří obvykle 45 až 50 cm a jednotlivé káně se od sebe zbarvením hodně liší, od tmavých po velmi světlé. Kořist vyhlíží nejčastěji z posedu. Káně z chladnějších a východních oblastí táhnou na zimu na jih, mnohé až do Jižní Afriky.

Poštolku obecnou poznáš podle třepotání na místě 10 až 20 metrů nad zemí, kdy pátrá po kořisti. Luňák červený má hluboce vykrojený ocas, křídla v rozpětí 1,75 až 1,95 m a tence píská, méně mňoukavě než káně. Mladí luňáci mají ocas vykrojený mělčeji a s tmavou páskou u konce. Čím dál víc luňáků ze severu evropské pevniny přezimuje přímo na hnízdištích.

Orel mořský je největší z asi dvanácti druhů orlů Evropy, rozpětí má 1,78 až 2,45 m. K hnízdění potřebuje staré stromy a hojnost ryb a vodních ptáků. Zhruba sto let pronásledování a pak pesticidy jeho stavy srazily, ochrana a vypouštění mu pomohly zpátky.

Orel skalní s rozpětím kolem dvou metrů loví hlavně zajíce, králíky a sviště a do hnízd na skalách se vrací několik let po sobě. Sokol stěhovavý hnízdí na útesech i vysokých budovách a ve městech se živí hlavně holuby. Po zákazu DDT na začátku 70. let se jeho počty zotavily.

Výr velký je jednou z největších sov a samice dorůstá 75 cm. Má výrazná pérová ouška a oranžové oči a hnízdí na skalních římsách, v roklích a mezi balvany. Dvě až čtyři vejce snáší s odstupem, takže se mláďata líhnou postupně. Puštík obecný ouška nemá a jeho typické dvojí houkání je ve skutečnosti rozhovor samce a samice. Samice puštíka je o čtvrtinu těžší než samec.

Kalous ušatý přes den sedí v hustém porostu a loví nad otevřenou krajinou, hlavně hraboše. Sova pálená nehouká vůbec, ozývá se táhlým pronikavým ječením. Díky jemnému zoubkování na předních okrajích letek létá skoro neslyšně. Hnízdí v dutých stromech, starých budovách nebo skalních puklinách.