Když nad okrajem lesa krouží velký hnědý dravec, nejčastěji jde o káni. Evropu podle opatrných odhadů obývá nejméně 700 000 párů, víc než dvakrát tolik co krahujců nebo poštolek. Z celé čeledi jestřábovitých je to proto první druh, který se vyplatí naučit podle hlasu.
Teritoria od února, horská dráha na obloze na jaře i na podzim
Usedlé káně se ozývají v kterémkoli měsíci, tažné jen v době hnízdění. V Evropě začínají páry hájit teritorium obvykle v únoru: krouží vysoko a stoupají ve spirále na mírně zdvižených křídlech.
Na jaře a na podzim přichází tanec na obloze. Pták vyletí až 30 m vzhůru, skoro se zastaví, pak padá se staženými křídly nejméně 60 m a znovu se zvedne. Sérií bývá 10 až 20 a skoro vždy je provází volání.
Nejhustší známé osídlení pochází z Česka. V lesním území o pouhých 22 km² zde zjistili 32 až 51 párů; autoři to vysvětlují lesem rozčleněným kvůli chovu spárkaté zvěře, kde se nahromadila kořist, třeba hraboši.
Jedno „píí-jé“, pět různých nálad
Hlavní volání je táhlé, naříkavé „píí-jé“ a nese se daleko. Káně jím udržuje kontakt a při svatebních letech ho opakuje vzrušeněji.
Zbytek prozradí tón. V agresi zní ostřeji a zvonivěji, při pronásledování vetřelce se protahuje a chvěje. Varování u hnízda je štěkavé, poplach krátký a výbušný. Přímo na hnízdě zaznamenali i tlumené chechtání a skřehotání.
Většina zůstává, mladí se stěhují jen kousek
Káně je jen částečně tažná. Ve střední Evropě a na Britských ostrovech zůstává víc dospělých přes zimu doma, než jich odletí. Ani mladí se nevzdalují moc: v Anglii zimovalo 96 % prvoročních ptáků méně než 100 km od místa, kde se vylíhli.
Jihozápadní Polsko je na předjaří důležitým zimovištěm kání ze severnějších částí střední Evropy, s hustotou 2,12 ptáka na km². Během posledních 50 let zimují evropské káně stále severněji a táhnou kratší vzdálenosti, možná kvůli změně klimatu.
Kulatá hlava, krátký ocas a světlé U přes hruď
Tvar řekne víc než barva. Hlava je kulatá, zobák poměrně štíhlý, ocas krátký a konce křídel vsedě sahají ke špičce ocasu nebo těsně před ni.
Zbarvení se liší pták od ptáka, od skoro černohnědých po téměř bílé. Typická káně je svrchu tmavě hnědá a přes hruď má světlé U. V letu zespodu sleduj tmavou zadní hranu křídla, shora širokou tmavou pásku na konci ocasu.
Studie z let 2000–2022 napříč Evropou ukázala, že nápadně světlých a tmavých ptáků ubývá a přibývá středních. Proč, zatím nikdo neví.
Hraboš polní, krtek a občas i zmije
Káně loví přes 300 druhů zvířat, páteří jídelníčku jsou ale drobní hlodavci, hlavně hraboši. Ve středním Slovensku tvořil hraboš polní 26,5 % z 606 kusů kořisti a krtek obecný byl druhý s 18,6 %. Krtiny nejspíš hlídá stejně jako vchody hraboších nor.
Troufne si i na velké hady dlouhé skoro 1,5 m a na zmije. Jednu samici ale našli mrtvou s jedem v těle, ležící na zmiji, kterou předtím zabila.
Z ptáků bere hlavně mláďata. V italských Alpách byly nejčastější kořistí čerstvě vylétlí kosi a sojky.
Volání v každém měsíci, nejvíc od února do května
Káně, které neodlétají, se ozývají i v zimě. Od února se páry ukazují nad teritoriem, ve většině Evropy kladou vejce v dubnu a na podzim se tanec na obloze může zopakovat.
Obrazem: Káně lesní
Včelojed, káně rousná a luňák: kdo krouží nad lesem
V letu a na dálku se káně plete s několika dravci, i s mnohem většími.
Luňák červený
Luňák červený má rozpětí 175–195 cm a dlouhý, hluboce vykrojený rezavý ocas. Jeho tenké pískání se hlasu káně podobá, jen v něm chybí mňoukání.
Sloupy, výři a počty párů
Proč káně tak často sedí na sloupech podél silnic?
Usedlá káně stráví nehybně na posedu i víc než polovinu dne. Sloup, kůl v plotě nebo suchá větev jí slouží jako pozorovatelna, ze které se snáší na kořist; většinu úlovků bere na zemi.
Kdo káni ohrožuje nejvíc?
Mezi ptáky téměř jistě výr velký, který je třikrát až čtyřikrát těžší. V Česku byla káně třetí nejčastější kořistí výrů a výři jí navíc rádi zabírají hnízda.
Kolik kání hnízdí v Česku?
V 90. letech se počet párů v Česku pohyboval v řádu desetitisíců, podobně jako ve Francii, Švýcarsku, Polsku nebo Švédsku.