V zahradách a parcích hnízdí kos hustěji než kdekoli jinde, a proto je to ideální první druh pro učení ptačích hlasů. Samec je celý černý se žlutooranžovým zobákem, samice tmavě hnědá. Patří k drozdovitým ptákům, stejně jako drozd zpěvný nebo kos horský.
Hluboká flétna z hřebene střechy
Samec zpívá pomalu, hluboko a melodicky, každou sloku trochu jinak. Sedí přitom vysoko, na stromě, na střeše nebo na jiném vyvýšeném místě. Za pěkného počasí začínají loňští samci už koncem ledna, starší se přidávají koncem března.
Pro poplach má kos dva rejstříky. Opakované „puk-puk-puk“ ohlašuje kočku nebo jiného nepřítele na zemi. Na dravce ve vzduchu upozorní tenkým vysokým „sííí“, které se v listí rychle ztrácí, takže volajícího jen tak nenajdeš.
Kdo slyší krátké motivy opakované dvakrát až čtyřikrát za sebou, poslouchá spíš drozda zpěvného.
Ne každý kos je černý a ne každý má žlutý zobák
Dospělý samec má leskle černé peří, žlutý kroužek kolem oka a oranžovožlutý zobák, který v zimě trochu potemní. Samice je sazově hnědá, s hnědobílým hrdlem a jen slabým skvrněním na hrudi. Mladí ptáci jsou podobní samici, mají ale navíc světlé tečky na hřbetě.
Loňský samec už je černý, zobák má ale tmavý, oční kroužek slabší a složené křídlo hnědé. Na barvě zobáku kosům záleží. V pokusech s maketami reagoval samec na svém území nejostřeji na oranžový zobák a hnědý zobák mladíka skoro přehlížel.
Zahrada s břečťanem mu vyhovuje víc než les
V lese se drží listnatých stromů s hustým podrostem. Zahrady ale unesou až 7,3 páru na hektar, les zhruba desetinu a otevřená krajina nebo hustá zástavba ještě méně, kdežto v parcích a živých plotech ho najdeš běžně.
V Evropě vystoupá asi do 1 000 m, výš ho nahrazuje kos horský. Městští samci častěji přezimují na místě, protože ve městě je tepleji a víc potravy. Díky tomu si dřív obsadí území a dřív zahnízdí.
Popoběhnout, stát, poslouchat: lov žížal na trávníku
Kos je všežravec a většinu potravy sbírá na zemi. Popoběhne, zastaví se, poskočí a zase stojí. Žížalu obvykle najde očima, občas i sluchem, a vytáhne ji ze země.
V hrabance pod keři obrací listí kvůli dalším bezobratlým, v keřích zobe bobule a sbírá housenky. Výjimečně uloví i malého obojživelníka, ještěrku nebo drobného savce.
Miska z trávy, kterou drží pohromadě bláto
Místo hledají oba, nejraději v stálezeleném nebo trnitém keři, třeba v břečťanu, cesmíně, hlohu či zimolezu. Někdy stačí polička v kůlně. Misku z trávy a listí spojenou blátem ale staví samice sama.
Do hnízda snese tři až pět modrozelených vajec s rezavě hnědými skvrnami. Mláďata se líhnou slepá a holá a hnízdo opouštějí v průměru po necelých čtrnácti dnech. Druhé hnízdění je běžné a po úspěšném prvním použije samice stejnou misku znovu.
Jen dva měsíce bez kosí písně
Tabulka sleduje zpěv. Leden patří loňským samcům, od konce března zpívají všichni a v červenci to slábne. Září a říjen jsou jediné měsíce, kdy kosí píseň neuslyšíš vůbec, v zimě si samci zpívají jen potichu pod vousy.
Jak vypadá: Kos černý
Černý pták u domu nemusí být kos
Hnědou samici si začátečník splete s drozdem, mladého černého ptáka s kosem horským a zimního kosa se špačkem.
Drozd zpěvný
Kosí samice má na hrudi jen slabé skvrnění. Drozd zpěvný je menší, se světlým spodkem pravidelně posetým černými tečkami a s teple žlutou spodní stranou křídla.
Co se o kosech dozvíš až zblízka
Proč mají venkovští kosi víc klíšťat než městští?
Ve Francii nesla klíšťata 74 % kosů z venkova, ale jen 2 % městských. Na posekaném trávníku klíště těžko hledá dalšího hostitele, kdežto na venkově žije víc lišek, jelenů a divočáků.
Může kos spát jen polovinou mozku?
Může. Jedna mozková polokoule spí a druhá zůstává bdělá. Díky tomu si odpočine i tam, kde hrozí predátor, nebo během dlouhého tahu.
Snese kukačka vejce i do kosího hnízda?
Jen výjimečně. Kos dospělou kukačku pozná a vejce, která se jeho vlastním nepodobají, odmítne. Ve Velké Británii bylo kukaččí vejce jen ve třech z 59 770 prohlédnutých hnízd.