Rehek domácí původně obýval kamenité svahy a útesy ve skalnatých horách. Zhruba od roku 1900 se ale rozšířil i na budovy, které skálu připomínají: do průmyslových areálů a za druhé světové války i mezi trosky vybombardovaných čtvrtí. Kdo ho chce najít, musí se ve městě dívat nahoru, ne na zem, kde sbírá potravu příbuzná červenka z téže lejskovité rodiny.
Od skalní stěny k tovární hale
Hnízdí po velké části Evropy, Asie a severozápadní Afriky, od Britských ostrovů a Maroka až po střední Čínu. Hledá holá místa s kolmými stěnami a štěrbinami, dřív jen skály, dnes i domy.
Jak silně se k průmyslu váže, ukazuje Velká Británie. Hnízdí tam jen 20 až 50 párů a většina z nich v továrních areálech, kde jsou holé plochy a budovy jako útesy.
Hnízdo staví samice do štěrbiny nebo díry ve skále či ve zdi, případně na římsu budovy. Je to volný pohárek z trávy a stébel, vystlaný chlupy, vlnou a peřím.
Jak ho najít mezi střechami a římsami
Dívej se vysoko, na hřebeny střech, římsy a kovové konstrukce. Hmyz často chytá přímo v letu, takže ho prozradí krátký výpad do vzduchu.
Na tahu se rehci zdržují i na mořském pobřeží, kde v pruhu naplavenin po přílivu sbírají mouchy a drobné korýše. V Česku to neuvidíš, na dovolené u moře ale klidně ano.
Severovýchodní ptáci na zimu táhnou do jižní a západní Evropy, Asie a severní Afriky, v mírnějších oblastech zůstávají rehci celý rok. Do Británie zimující ptáci přilétají v říjnu a listopadu a na východ se vracejí v březnu či dubnu.
Chrastění ze střechy a jedno „tik“
Samec zpívá krátce a chrastivě, flétnové tóny jako červenka od něj nečekej. K tomu se ozývá suchým „tik“.
Některé poddruhy se navzájem liší kromě barvy spodiny samců i voláním. Při hledání kombinuj ucho s okem: rehek často pocukává ocasem.
Šedá samice, černý samec, oba s ohnivým ocasem
Velikostí se vyrovná rehku zahradnímu. Dospělý samec je svrchu tmavě šedý až černý a má černou hruď, kostřec a ocas jsou oranžovočervené, jen prostřední dvě pera tmavě rezavohnědá. U západních ptáků, kam patří i ti evropští, je břicho černošedé a na křídle svítí bělavé pole.
Samice je celá šedá, šedivější než samice rehka zahradního, a oranžovočervený má jen kostřec a ocas. Spolehlivý znak v každém věku je šedé podpaží a spodní krovky křídla; rehek zahradní je tam okrový až oranžový.
Mladí samci v prvním kalendářním roce mají dvě podoby. Častější vypadá jako samice, vzácnější se blíží dospělému samci, jen nemá bělavé pole na křídle. To mu naroste až po hnízdění ve druhém roce.
Přilétá v březnu, hnízdí od dubna
Tabulka počítá s tím, že ptáci ze severovýchodu na zimu odlétají na jih a západ a vracejí se v březnu a dubnu. Hnízdění začíná v polovině dubna a od té doby jsou hodnoty nejvyšší. Na podzim hodnoty klesají a v zimních měsících zůstává tabulka prázdná.
Galerie: Rehek domácí
Dva rehci a jedna červenka
Oranžovočervený ocas má mezi běžnými evropskými ptáky jen rehek domácí a rehek zahradní. Třetí do party, se kterou si ho splete začátečník, je červenka.
Červenka obecná
Podobně se přikrčuje, ale oranžová je tvář a hruď, ne ocas. Hřbet má hnědý, břicho bělavé a obě pohlaví vypadají stejně.
Kříženci, vejce a jméno
Může se rehek domácí zkřížit s rehkem zahradním?
Ano. Ti dva si nejsou nijak blízce příbuzní, oddělují je spíš chování a nároky na prostředí než bariéry při oplození. Kříženci proto vznikají a podle všeho jsou plodní.
Jak velká jsou vejce rehka domácího?
V průměru 19,4 × 14,4 mm a váží 2,16 g. Samice snáší jedno vejce denně a sedět začne až po posledním. Mláďata pak krmí oba rodiče.
Proč se rehek latinsky jmenuje Phoenicurus ochruros?
Obě části pocházejí z řečtiny a týkají se ocasu: první znamená zhruba červenoocasý, druhé bledě žlutoocasý. Druh poprvé popsal Samuel Gottlieb Gmelin v roce 1774.