Červenka zpívá po celý rok, i uprostřed zimy, a nezpívá jen samec. Mimo hnízdní dobu si totiž samec i samice drží každý vlastní revír a oba ho hájí písní. Tenhle pták z čeledi lejskovitých se proto nejlépe poznává po měsících, od jarního svítání v zahradě za domem po prosincový soumrak.
Od hodiny před svítáním do půl hodiny po západu
V hnízdní době začíná samec ranní zpěv obvykle hodinu před občanským svítáním a končí zhruba třicet minut po západu slunce. Na Britských ostrovech se hnízdí od března a pár za sezónu stihne dvě až tři snůšky.
Červenka je denní pták, ale pravidla nedodržuje úplně. Za měsíčních nocí nebo pod umělým světlem si občas uloví hmyz a ve městech, kde svítí lampy, se dá slyšet i noční zpěv.
Letní píseň a zimní píseň
Zpěv je flétnový a přelévavý. V zimě zní tesklivěji než v létě, takže náladu písně spojíš s ročním obdobím i se zavřenýma očima.
Zpěvem se hlídají hranice. Samci jsou silně teritoriální a na vetřelce útočí; občas napadnou i jiné drobné ptáky bez zjevného důvodu, a dokonce vlastní odraz ve skle. V některých oblastech mají souboje o revír na svědomí až desetinu úhynů dospělých červenek.
Kdo v zimě odlétá a kdo zůstává
Na západě a jihu areálu červenky nikam netáhnou. Na severu a východě, kde jsou zimy tvrdší, odlétají; skandinávské a ruské ptáky odnáší tah do Británie a západní Evropy. Česko leží mezi oběma krajnostmi.
Severské přistěhovalce poznáš podle šedavějšího hřbetu a matnější oranžové hrudi. I pár se na zimu rozdělí: samec zůstává v letním revíru, samice se přesune kousek vedle, kde najde lepší zimní potravu.
Tuhé mrazy červenkám škodí, delší období velmi nízkých teplot zvyšuje úmrtnost. Průměrně se dožívají jen 1,1 roku, protože první rok života je nejnebezpečnější; kdo ho přežije, má naději na delší život.
Mladá červenka není vůbec červená
Dospělí ptáci obou pohlaví vypadají stejně. Oranžovou tvář a hruď lemuje na stranách krku modrošedá, hřbet je hnědý a břicho bělavé. Nohy jsou hnědé, zobák a oči černé.
Čerstvě vylétlé mládě je celé hnědě skvrnité a oranžovou hruď nemá. Asi po dvou až třech měsících mu pod bradou vyraší oranžové peří a skvrna se postupně rozšíří přes celou hruď. Ptáci v první zimě se od starších liší nápadnějšími žlutohnědými špičkami křídelních krovek.
Anglické jméno robin si vypůjčil i americký drozd stěhovavý, protože má podobně zbarvenou hruď. S červenkou ale blízce příbuzný není, patří do stejného rodu jako náš kos černý.
Kde se ryje, tam se objeví červenka
Běžně sbírá na zemi pavouky, žížaly a hmyz. Když rýčem obracíš záhon, přiletí si pro čerstvě vyhrabané žížaly; v lese podobně chodí za divočáky, kteří rozrývají půdu.
Na Britských ostrovech jsou červenky k lidem důvěřivé, protože jim tam nikdo neubližoval. Na kontinentu se drobní ptáci dřív lovili, a tak jsou zdejší červenky plašší.
Na podzim a v zimě přibírá bobule, plody a semena a na krmítku nepohrdne semennou směsí, lojem ani zbytky. Výjimečně sní i drobného obratlovce, třeba rybku nebo ještěrku, případně mršinu.
Zpěv v každém měsíci, jen jinak naladěný
Tabulka ukazuje zpěv a přítomnost ve střední Evropě. Prázdný měsíc v ní není, protože červenky zpívají i přes zimu. Nejvýš je jaro, kdy se hnízdí a samci se ozývají od šera do šera; v zimě bývá ptáků méně, protože severní a východní populace táhnou a mráz zvyšuje úmrtnost.
Obrazem: Červenka obecná
Oranžová, nebo červená na hrudi
Podobný postoj a pohyby má rehek, červenou hruď zase hýl. Oba odlišíš během pár vteřin.
Rehek domácí
Stejně rychle se přikrčuje, ale hruď oranžovou nemá: samec je tmavě šedý až černý, samice šedá. Oranžovočervený je u obou pohlaví kostřec a ocas, kterým rehek často pocukává.
Hýl obecný
Zavalitý pěnkavovitý pták s krátkým silným černým zobákem a černou čepičkou. Sytě červenou hruď má jen samec, v letu prozradí hýla bílý kostřec a bílé pásky na křídle.
Červenka v pověstech i na zahradě
Proč je červenka na vánočních přáních?
V britském folklóru má výsadní místo a od poloviny 19. století se objevuje na vánočních pohlednicích i známkách. Stará legenda vykládá její hruď krví Kristovou: hnědý ptáček prý umírajícímu Ježíši zpíval pro útěchu.
Jak se červenka orientuje podle magnetického pole?
Její magnetický kompas je napojený na zrak, takže záleží na světle, které vstupuje do oka. Fyzikálně za tím stojí kvantové provázání spinů elektronů v bílkovině kryptochromu.
Kam si červenka postaví hnízdo?
Kamkoli, kde najde trochu úkrytu: do prohlubně, díry, štěrbiny nebo chráněného svahu, ale také do staré konvice, kropáče, květináče či klobouku. Hnízdo plete z mechu, listí a trávy a vystýlá ho jemnou trávou, chlupy a peřím.