Ochočené hýly lze naučit opakovat určité melodie, a přitom vlastní zpěv hýla obecného zachytíš jen zblízka. Je to nenápadný pták, kterého snadno přehlédneš. Patří mezi pěnkavovité ptáky a k hnízdění si vybírá hlavně smíšený les s jehličnany, ale také parky a zahrady.
Spíš ve dvou než v hejnu
Hejno hýlů nečekej. Mimo hnízdní dobu netvoří velká seskupení a obvykle ho potkáš v páru nebo v rodinné skupince.
Většina hýlů je stálá, ptáci ze severu však na zimu táhnou jižněji. Samci si navíc drží barvy: na rozdíl od některých jiných pěnkav nedostávají po letním přepeřování matnější podzimní šat.
Hlas pro trpělivé ucho
Obvyklé volání je tiché, nízké a tesklivé hvízdnutí „pju“. Ve zpěvu se objevují flétnové hvizdy a lidé ho často popisují jako smutný.
Zpěv uslyšíš jen zblízka. Je to slabé škrábavé štěbetání, střídané s měkkými hvizdy, takže stojí za to zastavit se a chvíli nedýchat.
Pupeny ovocných stromů a odměna za každého hýla
Živí se hlavně semeny a pupeny ovocných stromů, a proto ho sadaři vídají neradi. V Anglii vyplácela každá farnost po staletí odměnu za každého zabitého hýla.
Na podzim a začátkem zimy vyhledává jasan a hloh. Mláďata rodiče krmí bezobratlými.
Dnes je situace jiná. V Británii hýlů od sedmdesátých let ubývá, protože mizí sady a lesíky.
Hnízdo v keři vyšším než čtyři metry
Hnízdo staví v keři, ve vzrostlém křovinatém porostu nebo na stromě. Keř mu vyhovuje nejvíc, když je vysoký i široký přes čtyři metry.
Za sezónu stihne dvě až tři hnízdění, od začátku května do poloviny července. Úspěšnost hnízd přitom během léta stoupá: nejnižší je v dubnu a květnu, vyšší v červnu a červenci a nejvyšší v srpnu.
Červená hruď patří jen samci
Hýl je zavalitý pták s velkou hlavou a krátkým, silným černým zobákem. Svrchu je šedý, letky má černé a stejně černá je u dospělých čepička a obličej; mladí ptáci je mají šedohnědé.
Sytě červenou hruď a spodinu má jen dospělý samec; červenka obecná má oranžovou i tvář a černou čepičku nenosí. Samice a mladí jsou zespodu šedookroví. V letu u všech nápadně svítí bílý kostřec a bílé pásky na křídlech, podle kterých ho poznáš i při odletu.
Celoročně u nás, nejživěji od května
Hýl je převážně stálý, takže ho ve střední Evropě můžeš potkat v kterémkoli měsíci. Nejvyšší hodnoty připadají na hnízdní období od května do července. Mezi červencem a říjnem pelichá; na podzim a začátkem zimy ho hledej na jasanech a hlohu.
Hýl obecný zblízka i z dálky
S kým si hýla splést
Červenou nebo rezavou hruď nemá v Česku jen hýl. Pomůže čepička a barva hřbetu.
Červenka obecná
Oranžovou má tvář i hruď a lemuje je modrošedá. Temeno a hřbet jsou hnědé, ne černé a šedé, a obě pohlaví vypadají stejně.
Hýl v otázkách od lidí
Čím hýlovi pomoci na zahradě nebo na poli?
Když se pro něj vysévá krycí porost, dává přednost kadeřávku, quinoe a prosu, nejlépe vedle vysokých živých plotů nebo lesa.
Odkud se vzalo vědecké jméno Pyrrhula?
Z řeckého výrazu pro ohnivě zbarveného ptáka, odvozeného od slova pro oheň. Latinské pyrrhula použil už v roce 1555 švýcarský přírodovědec Conrad Gessner; Linné hýla v roce 1758 popsal jako Loxia pyrrhula.
Je hýl azorský jen poddruh?
Dřív se tak bral, dnes se uznává jako samostatný druh. Hýl obecný sám má deset poddruhů od Britských ostrovů po Sachalin.