Žlunu zelenou častěji uslyšíš, než uvidíš. Je plachá a ostražitá, jenže její hlasitý „smích“ se nese daleko. Na rozdíl od většiny datlovitých ptáků netráví den na kmeni, ale na zemi nad mraveništěm.
Šplhavec, který loví hlavně v trávě
Kdo čeká žlunu na kmeni, často ji mine. Dlouhé hodiny prochází pastviny, vřesoviště, sady a zahradní trávníky a hledá mravence. Potřebuje k tomu staré listnaté stromy pro hnízdo a hned vedle nich plochu plnou mravenišť.
Proto ji najdeš v polootevřené krajině s remízky, živými ploty, osamělými starými stromy, na okrajích lesů a v lužních lesích. Místu je velmi věrná a mezi dvěma hnízdními sezónami se obvykle nevzdálí víc než asi o 500 m.
Hlasitý smích a skoro žádné bubnování
Píseň je řada 10 až 18 zvonivých „klü“, která ke konci mírně zrychlí a sklouzne níž. Samice zní tenčeji, zhruba „pü-pü-pü-pü-pü“.
Bubnuje málokdy, měkce a rychle. Podobnou řadu tónů má i žluna šedá, její hlas je ale čistší a výbušný smích mu chybí.
Jazyk omotaný kolem lebky a milion mravenců
Hlavní kořistí jsou mravenci rodů Lasius a Formica i s larvami, jiný hmyz nebo malého plaza vezme jen občas. Žluna zaboří zobák do mraveniště a mravence slíže jazykem dlouhým 10 cm, který se v klidu stáčí kolem lebky. Ostny, jaké má na jazyku strakapoud velký, mu chybějí, mravenci místo toho ulpí na lepkavých slinách. Zobák má slabý a tluče jím jen do měkkého dřeva.
V jednom rumunském hnízdě spořádalo sedm mláďat před vylétnutím odhadem 1,5 milionu mravenců a kukel. Trus žluny je protáhlý a válcovitý a často ho tvoří jen zbytky mravenců.
Dutinu tesá hlavně samec, až měsíc
Hnízdní dutina bývá kousek nad zemí i vysoko v koruně, nejčastěji v dubu, buku, vrbě nebo ovocném stromě. Vletový otvor má asi 6 × 7,5 cm a práci odvede převážně samec za 15 až 30 dní. Některé dutiny slouží přes deset let, i když ne vždy stejnému páru.
Jediná snůška má čtyři až šest bílých vajec. Rodiče se na nich střídají po hodině a půl až dvou a půl hodinách. Holá mláďata se klubou po 19 až 20 dnech a dutinu opouštějí za dalších 21 až 24 dní.
Pohlaví prozradí červená skvrna ve vousu
Na délku má 30 až 36 cm, svrchu je zelená, zespodu bledě žlutozelená, se žlutým kostřecem a červeným temenem i týlem. Bílé oko lemuje černá maska. Samec má v černém vousu červený střed, samici zůstává vous celý černý.
Mladé žluny jsou po celém těle skvrnité a čárkované. V letu se vlní: tři čtyři mávnutí a potom krátký klouzavý úsek s křídly přitaženými k tělu.
Celý rok na stejném kousku krajiny
Žluna zelená neodlétá, a tabulka proto nikde neklesá k nule. Jaro je v ní výš kvůli hnízdění, kdy samec tesá dutinu a oba rodiče krmí mláďata. Mladí samci mívají první červená pírka ve vousu od června do srpna.
Obrazem: Žluna zelená
Otázky ze sadu i z louky
Proč je pro žlunu nebezpečná dlouhá zima?
Těžká a dlouho ležící sněhová pokrývka jí zakryje mraveniště. Úmrtnost pak bývá vysoká a populace se může vzpamatovávat i deset let. Jedna žluna se k mravencům prohrabala 85 cm sněhu.
Odkud se vzala přezdívka deštný pták?
Anglická lidová jména jako rain-bird nebo wet bird vycházejí z víry, že žluna přivolá déšť. Jiná, například yaffle, napodobují její smích.